Svědomí lidstva

11.04.22

„Zapomenout znamená zabít všechny oběti podruhé.“ E. Wiesel

V letošním školním roce jsme se po dvouleté odmlce opět vydali do polské Osvětimi. Přestože tento zájezd organizujeme pro deváté ročníky už několik let, v letošním roce dostala tato exkurze nové rozměry. Vzhledem k událostem v Evropě se ještě víc ukázalo, jak je důležité si připomínat historii.

Počasí nám tentokrát ukázalo svou méně vlídnou tvář, když nám chvíli pršelo, většinu času foukalo a celý den bylo docela chladno. Opět nás nezklamal náš stálý průvodce pan Kočí, který byl hlavním organizátorem naší exkurze a v průběhu cesty nás seznamoval s polskými reáliemi.

Celá exkurze byla rozdělena do dvou částí. Tu první jsme začali v Osvětimi, německy nazvaná Auschwitz. Pro lepší organizaci jsme byli rozděleni dvou skupin. Každá z nich měla svého česky mluvícího průvodce. Obě se současně vydaly do areálu koncentračního tábora. Všem běhal mráz po zádech, jen co prošli branou s nápisem ,,Arbeit macht frei“. Byli jsme vybaveni sluchátky, abychom se nepřekřikovali s ostatními. Spolu s průvodci jsme prošli i interiéry budov, kde se dělo veškeré zlo. Výklad byl skutečně velmi zajímavý a každého z nás nějak poznamenal.

Po prohlídce prvního areálu, která trvala dvě hodiny, jsme nastoupili do autobusu a odjeli do 3 km vzdálené druhé části koncentračního tábora – děsivě rozlehlé Březinky. Dnes již téměř holá pláň, která obsahuje pouze zlomek toho, co zde stálo v letech 1941 – 1945, nás přivítala deštivým počasím a silným větrem. První naší zastávkou bylo místo, kde probíhala selekce nových vězňů. Pokračovali jsme k památníku, který je věnován všem obětem vyhlazovacího tábora. Zhlédnout jsme mohli také zničenou plynovou komoru. Poslední zastávkou v Březince byl barák bývalého ženského tábora.

Osvětim patří rozhodně k těm místům, která v lidech zanechají vzpomínku na celý život. Je potřeba si neustále připomínat, co se odehrálo za 2. světové války.