Operační den

před 2 roky, 16.11.2015 Dlouho očekávaná pitva ryby se uskutečnila ve čtvrtek 12. listopadu v hodinách přírodopisu.

Na hodinách přírodopisu jsme si už užili mnohé: viděli jsme vysvlečenou kůži pavouka, pozorovali jsme pohyb žížaly, kterou jsme si sami museli ulovit, dokonce jsme si plánovitě doma vychovali plísně. Ale dnešní zážitek byl docela jiný! V dlouhých bílých pláštích, bledí jako stěny a se skalpelem v ruce jsme se vrhli na nehybné tělo a roztřesenýma rukama jsme se pokoušeli proříznout pevnou kůži rybce, jejíž identifikace pro mne nebyla jednoduchá. Pracovně jsem si ji nazvala ouklej obecná – kdo ví ale, jaká chudinka rybka mi vlastně skončila pod rukama…

Mé chmurné myšlenky rozehnal pokyn paní učitelky, abychom dávali pozor a nepřeřízli vnitřnosti. Jakmile se nám konečně podařilo rozřezat kůži, lekli jsme se. Před našima očima se objevilo cosi červenohnědého, protáhlého a nesmrdělo to – což nás potěšilo nejvíc. Protože paní učitelka mluvila o proříznutí okolo skřelí, rychle jsme se snažili ten neznámý objekt zastrčit dovnitř. Proniknout do těla ryby za skřelemi není žádný problém. A pak jsme jedním tahem nařízli ocas ryby. Naráz jsme si připadali jak u opravdické operace. Vyžadovalo to spolupráci nejméně čtyř lidí: jeden držel ocas, aby se ryba neotáčela, dva museli rozvírat řeznou ránu a čtvrtý odřezával vnitřnosti od masa. Konečně jsme narazili na páteř ryby. To znamenalo, že dál už řezat nemusíme. Uvolněnou kůži s masem jsme přišpendlili po obou stranách páteře k polystyrénu. Tím se nám odkryly vnitřnosti. Paní učitelka nám popsala všechny orgány v dutině břišní. Zjistili jsme, že to, co nám na začátku pořád vyhřezávalo ven, byla játra a střeva.

Naším dalším úkolem bylo objevit plynový měchýř a opatrně ho vyjmout ven. Při neopatrném zacházení může i prasknout. Nám se to naštěstí nestalo. Následně jsme vyjmuli srdce, které nebylo nijak velké. Potom jsme odřízli růžovočervené žábry a vrhli se na hlavu. Po proříznutí kůže hlavy a lebky se objevil mozek. Překvapilo nás, jak je malý. Pak už to bylo jen pro silné povahy. Zvolený odvážlivec musel podebrat oko, povytáhnout blánu pinzetou a přestřihnout ji. Oko jsme si položili na polystyrén a skalpelem jsme dloubli do oka, z něhož vystříkla tmavá hustá tekutina. Následně jsme v oku šátrali a snažili se ulovit mrňavou průhlednou gelovou kuličku - čočku. K našemu překvapení dokonce i zvětšovala!

Z této pitvy jsme byli tak nadšení, že všichni netrpělivě čekáme na Vánoce a sháníme skalpel na kapra. Děkujeme tímto paní učitelce Hlůškové, že nám tento zážitek umožnila.


Gabriela Poncarová 7. A