Měsíc v podivné škole

před 7 měsíci, 8.4.2020 Čas na první skutečné poznatky

Vážení rodiče, máme za sebou měsíc podivné školy. Dovolte mi proto pár postřehů.

V první řadě věřím, že jste všichni zdraví a že současná situace nepřinesla do Vašich domácností žádné neřešitelné potíže.

Vše, co ve škole v této době činíme, děláme právě s respektem k výrazně odlišné situaci, ve které se řada z Vás nachází.

  1. Vždy jednou za týden najdete přehled toho, na čem v jednotlivých třídách pracujeme, na našich webových stránkách. Rubriku Výuka využíváme už déle než 10 let a je pro všechny známou platformou. Proto byl pro nás začátek jiného způsobu výuky trochu jednodušší, měli jsme se všichni společně o co opřít. V této rubrice je ale jen základní přehled, dál už je vše výrazně individuální – to, co funguje na prvním stupni, nelze z mnoha důvodů aplikovat na stupni druhém apod.
  2. Zároveň znovu a znovu zdůrazňujeme – týdenní přehled neznamená, že děti musí vše zvládnout, a už vůbec neznamená, že to musí zvládnout právě v uvedeném týdnu. Z naší strany se jedná o nabídku. NIKDO Z NAŠICH VYUČUJÍCÍCH NEBUDE TRESTAT NEBO HODNOTIT ŠPATNOU ZNÁMKOU, pokud děti vše nezvládnou nebo se nezapojí. Možná se řada z nich v této době učí věci, které budou v životě potřebovat mnohem víc.
  3. Pro Vaši představu. Na prvním stupni se do práce zapojují v zásadě všechny děti. Moc dobře víme, že by to nebylo možné bez Vaší výrazné pomoci. Děkujeme, vážíme si toho! Na druhém stupni registrujeme přibližně 40 % dětí, které s námi intenzivně a pravidelně komunikují. Evidujeme přibližně 45 % dětí, které s námi komunikují nepravidelně. Tuto skupinu můžeme ještě rozdělit na další poloviny. Ta první polovina pracuje na výzvách a úkolech ze všech předmětů, ale nedělá to každý týden. Ta druhá si vybírá předměty, kde pracuje intenzivně, a předměty, ve kterých nedělá nic. Chceme Vás ujistit, že to vše považujeme za přirozené, normální a nemáme s tím sebemenší problém. Někdy naopak s velkou radostí sledujeme, jak v současné situaci jde řada dětí daleko nad rámec zadávaných úkolů, přidávají vlastní nápady, jsou kreativní, intenzivně se věnují věcem, které je zajímají, baví, a to je skvělé. Závěrečnou skupinu tvoří přibližně 15 % dětí, které s námi nekomunikují vůbec. Tam se, prosím, nezlobte, když Vás třídní učitelé kontaktují. Není to z naší strany tlak, chceme jen vědět, zda jste v pořádku a zda Vám případně můžeme nějak pomoci.

JAK SI MŮŽEME VZÁJEMNĚ POMOCI

Jak se snažíme pomoci my Vám.

  1. Pracujeme s vědomím výše uvedeného.
  2. Jsme Vám k dispozici prakticky permanentně, je-li to jen trochu možné, reagujeme v zásadě obratem.
  3. Všichni vyučující jsou v denním kontaktu, nepřetržitě spolu komunikují, vzájemně konzultují, vzájemně se korigují.

Jak můžete pomoci vy nám.

  1. Už nám pomáháte, vším, co děláte.
  2. Komunikací. Máte-li problém, řešte ho s námi - s konkrétním vyučujícím, s třídní(m), s vedením školy. Vypovídat se na ulici možná pomůže na chvíli psychicky, ale věci to vpřed neposouvá.
  3. Důvěrou v tým pedagogů.

Vážení rodiče, za všechny v naší škole Vám děkuji za spolupráci a přeji pokud možno hezké Velikonoce.

Marek Tvrdoň, ředitel školy

P.S.: Níže si Vám dovolím nabídnout odpověď na otázky, o které nás požádala redakce Kunovjanu. Snad redakční tým tentokrát promine, když vše zveřejníme už nyní, pomůže to pochopit, jak nad aktuální situací ve škole přemýšlíme.


Jakým způsobem komunikují vyučující se svými žáky?

Sjednocujícím prostředím, kde všichni rodiče i žáci najdou to nejdůležitější vždy na konkrétní týden, jsou naše webové stránky. A pak už využíváme desítky různých způsobů komunikace. Od klasické komunikace (telefonáty, maily, Skype) přes komunikaci v naší škole obvyklou a s žáky často využívanou (Kahoot apod.) až po ty pokročilé, jejichž ovládání jsme se učili postupně, a často ve spolupráci s žáky i s rodiči.


  •          Máte tuto komunikaci v rámci školy jednotnou?

Máme velkou výhodu v tom, že už více než 10 let na našich webových stránkách funguje rubrika Výuka. V ní rodiče a děti vždy na konci každého týdne najdou vše, na čem jednotliví vyučující s dětmi ve svých předmětech pracovali, najdou tam i výukové materiály. To je něco, co naši rodiče a žáci důvěrně znají, mají to vyzkoušené. Proto byl pro nás začátek jiného způsobu výuky trochu jednodušší, měli jsme se o co opřít. Toto jednotné prostředí logicky využíváme i během uzavření škol.


  •          Který ze způsobů komunikování se v daných podmínkách nejlépe osvědčil?

Na to neexistuje univerzální odpověď. To, co funguje ve třídách prvního stupně, by nemohlo fungovat na stupni druhém a podobně. Já jsem moc rád, že všichni vyučující poměrně rychle našli způsob, který je akceptovatelný pro co největší množství dětí i rodičů. Žákům jsme navíc permanentně nabízeli, aby si vybrali, který způsob je pro ně v dané situaci nejlepší, a proto spousta vyučujících i v rámci jednotlivých tříd využívala různé možnosti komunikace, pokud možno co nejvíce ušité na míru jednotlivcům. Alespoň těm, kteří s námi komunikovat chtěli.


  •         Je mezi žáky vaší školy některý bez domácího přístupu k počítači, potažmo internetu? Pokud ano, jak tuto situaci řešíte?

Úplně bez počítače, úplně bez připojení k internetu téměř nikdo. Těch, kteří mají technické problémy (nekvalitní počítače, pomalé připojení), je už víc. Nabízíme zapůjčení školních počítačů a se všemi navíc individuálně komunikují třídní učitelé a hledají vhodné individuální řešení.


  •          Mohou v současnosti používané mimořádné způsoby výuky plnohodnotně nahradit vyučování standardní?

To by byla naivní představa. To nejdůležitější, kvůli čemu chodí děti do školy, je možnost vzájemného učení (se). Ty nejdůležitější věci ve vzdělávání se odehrávají, když si děti na věci mohou přicházet co nejvíce samy, s mírnou dopomocí učitele, v objevování nového. Ne snad že by něco podobného bylo v těchto nových podmínkách vyloučeno, je to ale mnohem složitější. Ten přímý kontakt ve třídě prostě nejde ničím nahradit.


  •          Zvládnou žáci všechnu látku, kterou jim osnovy předepisují?

No to ani náhodou. Ale není to žádná katastrofa, tu látku časem bez problémů doženeme. Důležitější než učivo samotné jsou dovednosti, které děti získávají. U nás ve škole říkáme, že učivo není cíl, ale prostředek. Naše předměty jsou pro nás prostředkem, jak naučit děti dovednostem, které budou potřebovat v dalším životě.


  •          Jak vnímají mimořádné podmínky výuky žáci a jaký k nim mají přístup?

Tak jak to vnímají, to úplně nevím, to je otázka spíš na ně. Jaký k nim mají přístup? No jak kdo, ale je dobré vědět, že situace každé rodiny je výrazně rozdílná a my se snažíme co nejvíc to respektovat.


  •          Přinesou tyto nové zkušenosti s nestandardní výukou něco pozitivního do budoucnosti?

Chce se mi věřit, že to vše jen urychlí už delší dobu připravované procesy zaměřené na redukci učiva. Že se společně napříč českým školstvím podaří najít shodu na tom, co budou děti v životě opravdu potřebovat. Chce se mi věřit. Zároveň ale vím, že rozdíly mezi školami v České republice jsou obrovské, jedny z největších v rámci Evropy. Jako realista se proto obávám, že najít shodu bude nemožné a že dnešní doba ty rozdíly ještě víc zvýrazní. Domnívám se, že úspěšné budou školy, které mají jasnou vizi. Které vědí, proč, jak a co učí. A které o tom dokážou komunikovat - uvnitř týmu, s rodiči, s dětmi, s veřejností.


  •          Je aktuální způsob výuky pro učitele náročnější, než běžná výuka ve třídách?

Pomůžu si příkladem, který popsala moje kolegyně. „V neděli před půlnocí odpovím děckám na dva e-maily a v pondělí v sedm ráno tam mám 50 dalších.“ Je náročnější tím, že nekončí. A je náročnější tím, že připravovat výuku smysluplně, aniž bychom zažívali bezprostřední reakci dětí a mohli v návaznosti na tuto reakci usměrnit další průběh hodiny, je fakt těžké. Je to jako s herci, ti také potřebují publikum.


  •          Jak se projeví mimořádná situace v tomto školním roce při hodnocení žáků?

Kdyby bylo jen na nás v naší škole, určitě bychom se shodli. Snažíme se dávat dětem rychlou zpětnou vazbu, hodnotit proces, kterým dospívají k nějakému poznání (velmi zjednodušeně se tomu říká formativní hodnocení), proto bychom neměli problém se slovním hodnocením. Je ale zjevné, že do podoby vysvědčení promluví také ministerstvo nějakým metodickým doporučením. A protože ta dosavadní doporučení ministerstva byla v souladu s tím, co ve škole děláme, věříme, že v doporučení nebude nic, s čím bychom se neztotožnili.


  •          Probíhají v prázdných školách aktuálně nějaká mimořádná hygienická opatření?

Celou školu jsme opakovaně dezinfikovali.